Topografie hlavy a krku
Hlava je kaudálně vymezená linií procházející od protuberantia occipitalis externa podél linea nuchae superior k processus mastoideus, angulus mandibulae k protuberantia mentalis. Hlubokou hranici tvoří basis cranii externa, septum styloideum a spodina dutiny ústní.
Hlavu můžeme dělit na část obličejovou a mozkovou. Hranici tvoří čára jdoucí od porus acusticus externus podél arcus zygomaticus na margo supraorbitalis k sutura frontonasalis. Na povrchu pak rozeznáváme regiones capitis et faciales.
Krk je vymezen kraniálně tělem mandibuly a dále myšlenou čarou spojující angulus mandibulae a processus mastoideus, laterálně předním okrajem m. trapezius a kaudálně klíční kostí a incisura jugularis sterni. Zadní oblast krku se z didaktických důvodů řadí ke krajině zádové.
Oblast krku lze rozdělit dvěma způsoby. Jednak z hlediska zevní orientace na regio cervicalis anterior et lateralis oddělené průběhem m. sternocleidomastoideus. Krajina tohoto svalu je někdy označovaná jako regio sternocleidomastoidea.
Druhý způsob dělení je dle hloubky uložení ve vztahu k jednotlivým listům krční fascie. Toto lze nejlépe demonstrovat na transversálním řezu krkem.
Klenba lební
Na povrchu lební klenby se nachází kůže s vlasy a podkoží, kudy procházejí nervově-cévní svazky skalpu.
V regio frontalis nalézáme větve a. supraorbitalis a a. supratrochlearis, které do této oblasti přichází z očnice, pronikají skrz m. frontalis do podkoží. Krev odtéká do očnicových a obličejových žil. Vypreparovat můžeme také větve n. ophthalmicus. Regio temporalis je zásobováno z a. temporalis superficialis (r. frontalis et parietalis), běží s ní také stejnojmenná véna a větve n. auriculotemporalis. Drobné větve přichází také z n. zygomaticotemporalis. V regio occipitalis et parietalis nalézáme a. occipitalis přicházející ze sulcus a. occipitalis (za proc. mastoideus). K povrchu jde skrze aponeurotický začátek m. trapezius a v úrovni linea nuchae suprema se dostává nad galea aponeurotica, kde se větví. Oblast je zásobována také z a. auricularis posterior, drobné tepny procházející mezi proc. mastoideus a ušním boltcem. A. occipitalis je doprovázena n. occipitalis major. N. occipitalis major vychází ze zadní větve druhého míšního nervu. Mediálně od něj se může v podkoží nacházet nekonstantní n. occipitalis tertius (r. dorsalis n. C3), větví se v týlní krajině. Nad a za ušním boltcem se v podkoží větví n. occipitalis minor (plexus cervicalis). Z plexus cervicalis můžeme nalézt v okolí ušního boltce také větve n. auricularis magnus.
Podkoží pečlivě odpreparujeme od galea aponeurotica. Při neopatrné manipulaci dojde místo postupné preparace ke skalpaci. Galea aponeurotica představuje aponeurózu m. occipitofrontalis a m. temporoparietalis. Pevně lne ke kůži, ale k periostu je přichycena pouze řídkým subgaleálním vazivem.
Periost lebečních kostí se nazývá pericranium a tvoří další vrstvu klenby. Na kostech lební klenby popisujeme tři vrstvy: lamina externa calvariae, diploe a lamina interna calvariae. Hlubokými vrstvami jsou mozkové pleny dura mater cerebralis, arachnoidea mater cerebralis a pia mater cerebralis.
V oblasti klenby lební se nachází vv. diploicae, vv. emissariae, sinus sagittalis sup. a granulationes arachnoideales Pacchioni.
vv. emissariae = žíly spojující žilní splavy a extrakraniální žíly
vv. diploicae = žíly drénující diploe do žilních splavů nebo extrakraniálních žil
sinus durae matris = žilní splavy; jejich stěna je tvořená listem dura mater (místo tunica media a adventitia) a endotelem
granulationes arachnoideales = výběžky arachnoidey vstřebávající mozkomíšní mok do žilních splavů
Otevření lebky
Pro lepší přístup hlavu podkládáme kovovým nebo dřevěným podhlavníkem.
Provázkem vyznačíme, kudy bude veden kožní řez a následně i řez kostí. Provázek zavážeme okolo hlavy nad protuberantia occipitalis externa, ušními boltci a nad arcus supraciliares. Sneseme vrstvy klenby lební až na kost. Lební kosti opatrně prořízneme pilkou, abychom nepoškodili dura mater. Při proniknutí do dutiny lební se změní zvuk řezání a zejména se sníží odpor tkáně. Po proříznutí celého obvodu lebky odklopíme klenbu lební pomocí páčidla. Klenbu odklopíme nejprve jen částečně a tupě prsty odpreparujeme dura mater od kosti. Dura mater zůstává na mozku.
Pro vyjmutí mozku nastřihneme dura mater po stranách sinus sagittalis superior a odklopíme ji ke stranám. Nad crista galli protneme falx cerebri a odklopíme dorzálně.
Nadzdvihneme čelní laloky a postupně na obou stranách odstříháme n. olfactorius, n. opticus, a. carotis interna, infundibulum hypofýzy, n. oculomotorius, n. trochlearis a n. trigeminus. Skalpelem protneme tentorium cerebelli na margo superior partis petrosae o. temporalis. Dále odstříhneme n. abducens, n. facialis, n. vestibulocochlearis, n. glossopharyngeus, n. vagus, n. accessorius a n. hypoglossus. Mozek odklopíme dorzálně a skalpelem ve foramen magnum protneme hřbetní míchu a cévy. Vyjmeme mozek.
Basis cranii interna
Po vyjmutí mozku se naskýtá pohled na basis cranii interna pokrytou dura mater a výstupy hlavových nervů. Dura mater vytváří několik duplikatur.
Video - Demonstrace baze lební
Zde můžete ověřit svou znalost struktur basis cranii interna na pitevním preparátu.
dura mater
falx cerebri
falx cerebelli
tentorium cerebelli
diaphragma sellae
cavum trigeminale Meckeli
Orbita
kraniálně: pars orbitalis o. frontalis, ala minor o. sphenoidalis
mediálně: processus frontalis maxillae, os lacrimale, lamina orbitalis o. ethmoidalis, ala minor o. sphenoidalis
laterálně: facies orbitalis o. zygomatici, facies orbitalis alae majoris o. sphenoidalis
kaudálně: facies orbitalis o. zygomatici, facies orbitalis corporis maxillae, processus orbitalis o. pallatini
glandula lacrimalis, n. et. vasa lacrimalia
n. frontalis (n. supraobbitalis + n. supratrochlearis), vasa supraorbitalia, vasa supratrochlearia
n. nasociliaris (n. ethmoidalis ant. et post., nn. ciliares longi, n. infratrochlearis)
n. opticus et vasa centralia retinae
n. oculomotorius, n. trochlearis, n. abducens
ggl. ciliare
m. levator palpebrae superioris, mm. recti bulbi, mm. obliqui bulbi
a. ophthalmica a její větve
v. ophthalmica sup. et inf.
n. infraorbitalis, vasa infraorbitalia, n. zygomaticus
corpus adiposum orbitae, m. orbitalis
saccus lacrimalis
Do orbity vstupujeme snesením kostěného stropu (pars orbitalis ossis frontalis) ve fossa cranii anterior. Odpreparujeme periorbitu (periost očnice). Nejvíce povrchově vidíme mediolaterálně uspořádané n. trochlearis, n. frontalis a n. lacrimalis. N. trochlearis je velmi tenký a záhy vstupuje do m. obliquus superior. N. frontalis je z trojice nervů nejlépe vidět, přechází po m. levator palpebrae superioris k hraně očnice a rozděluje se na n. supratrochlearis (k vnitřnímu koutku) a n. supraorbitalis, který se dále větví na r. medialis (do foramen frontale) et lateralis (do foramen supraorbitale). N. lacrimalis směřuje podél laterální stěny orbity ke glandula lacrimalis, která je umístěna ve fossa glandulae lacrimalis v horním vnějším úhlu očnice.
Od apex orbitae ventrolaterálně probíhají m. levator palpebrae superioris a m. rectus superior. Po jejich přetětí se otvírá pohled na n. oculomotorius a n. nasociliaris (probíhá s a. ophthalmica). R. superior n. oculomotorii se větví k m. rectus sup. a m. levator palperae superioris, r. inferior se zanořuje do hloubky k m. rectus inferior et medialis a k m. obliquus inferior. N. nasociliaris přebíhá přes n. opticus na mediální stranu, vydává nn. ciliares longi (jdou po n. opticus k zadnímu pólu oční koule), n. ethmoidalis post. (do canalis orbitoethmoidalis) et ant. (do canalis orbitocranialis), dále pokračuje jako n. infratrochlearis k vnitřnímu koutku. Ventromediálně jde od apexu m. rectus med., ventrolaterálně pak m. rectus lat. – na něm můžeme vidět n. abducens jdoucí z fissura orbitalis sup.
m. levator palpebrae superioris: uložen povrchově; při pohledu shora tvar trojúhelníku
m. rectus sup.: při pohledu shora tvar obdélníku
Ganglion ciliare Schacheri je asi 1,5mm velká struktura ležící laterálně od n. opticus, vycházejí z něj nn. ciliares breves k bulbu.
N. opticus je nejmohutnější nervovou strukturou orbity, probíhá od bulbu mediodorzálně do canalis opticus. Laterálně v canalis opticus vstupuje do orbity a. ophthalmica (probíhá s n. nasociliaris). V očnici běží při mediální stěně, kde vydává a. ethmoidalis post. et ant., při mediálním horním okraji aditus orbitae se dělí na konečné větve a. supratrochlearis a a. dorsalis nasi. Již v canalis opticus odstupuje a. lacrimalis, která běží laterálně po horním okraji m. rectus lat. ke glandula lacrimalis.
Dále můžeme vidět drobné svalové větve a aa. ciliares posteriores breves et longae (podél n. opticus do stěny bulbu). Nejblíže stropu očnice se nachází a. supratrochlearis (do foramen frontale) a laterálně od ní a. supraorbitalis – uložena mezi horní stěnou a m. levator palpebrae sup., směřuje do foramen supraorbitale.
V. ophthalmica sup. začíná ve vnitřním koutku, běží po mediální stěně orbity dorzálně, uložena pod stropem. V polovině délky mediální stěny orbity se stáčí laterálně a skrze fissura orbitalis sup. vystupuje z orbity. Její přítoky doprovázejí výše popsané tepny.
Oční koule je obalena (s výjimkou oblasti rohovky) fascia bulbi (capsula Tenoni), která jí umožňuje pohyb všemi směry. Fascie srůstá se sklérou v oblasti výstupu n. opticus a dále přechází v jeho obaly. Mezi fascií a bulbem je řídké vazivo ve spatium episclerale.
Po vyjmutí bulbu můžeme vidět m. rectus inf. a m. obliquus inf. Pod nimi se na spodině orbity nachází v. ophthalmica inf., která se rozděluje na dvě části: první orbitu opouští cestou fissura orbitalis inferior a druhá se připojuje k v. ophthalmica sup. do fissura orbitalis sup.
Po spodině orbity prochází z fissura orbitalis inf. n. infraorbitalis, a. infraorbitalis (doprovázena stejnojmennou žílou) a n. zygomaticus. N. et a. infraorbitalis prochází v sulcus infraorbitalis a cestou canalis infraorbitalis opouští očnici. N. zygomaticus vstupuje na laterální stěně do foramen zygomaticoorbitale.
Při mediální stěně orbity se ve fossa sacci lacrimalis nachází slzný vak. Orbita je vyplněna corpus adiposum orbitae. M. orbitalis vyplňuje fissura orbitalis inf.
Zpředu je očnice uzavřená pomocí vazivové přepážky - septum orbitale, která jde od okrajů orbity a přechází do tarzálních plotének víček.
= vazivový prstenec okolo canalis opticus a mediální části fissura orbitalis sup. Společný začátek okohybných svalů (kromě m. obliquus inf.)
Skrz prochází: n. opticus, a. ophthalmica, n. oculomotorius, n. abducens, n. nasociliaris
Sinus cavernosus
a. carotis interna (+ plexus caroticus internus)
n. abducens (mediokaudálně:)
n. oculomotorius, n. trochlearis, n. ophthalmicus (n. V/1), n. maxillaris (n. V/2) (sestupně v laterální stěně)
Sinus cavernosus je párový žilní splav umístěný po stranách sella turcica ossis sphenoidalis. Odpreparujeme laterální stěnu tvořenou dura mater, ve které jsou zavzaty kraniokaudálně n. oculomotorius, n. trochlearis, nervus ophthalmicus a nervus maxillaris. Při preparaci nervů je důležitá opatrnost, jelikož tvrdá plena k nim lne velmi pevně. Vstoupíme do prostoru, který je za živa vyplněn žilní krví. Vidíme zde centrálně probíhající pars cavernosa a. carotis internae, kolem které se nachází plexus caroticus internus (sympathicus). Laterokaudálně od a. carotis interna probíhá n. abducens.
Zde můžete ověřit svou znalost struktur sinus cavernosus na pitevním preparátu.
Cavitas nasi
kraniálně: cartilagines nasi laterales, ossa nasalia, pars nasalis o. frontalis, lamina cribrosa o. ethmoidalis, corpus o. sphenoidalis
laterálně: cartilago alaris major et nasi lateralis, processus frontalis + facies nasalis maxillae, os lacrimale, labyrintus ethmoidalis, lamina perpendicularis o. palatini, lamina medialis processus pterygoidei o. sphenoidalis
kaudálně: palatum durum (processus palatini maxillae, os incisivum), lamina horizontalis o. palatini), palatum molle
septum: pars membranacea, pars cartilaginea (cartilago septi nasi), pars ossea (lamina perpendicularis o. ethmoidalis, vomer)
Vstup do cavitas nasi označujeme jako apertura piriformis, výstupem jsou pak choanae.
Dutinu můžeme průběhem skořep rozdělit na několik prostorů – meatus nasi sup., meatus nasi medius a maeatus nasi inf.
Meatus nasi communis je označení pro prostor podél septa, kam skořepy nedosahují. Meatus nasophrayngeus je společná část dorzálně od skořep.
Do jednotlivých oddílů vyúsťují vedlejší dutiny nosní.
meatus nasi superior: cellulae ethmoidales post., sinus sphenoidalis (apertura sinus sphenoidalis)
meatus nasi medius: sinus frontalis (ductus frontonasalis), cellulae ethmoidales ant. (infundibulum ethmoidale), sinus maxillaris (hiatus semilunaris),
meatus nasi inferior: ductus nasolacrimalis (apertura ductus nasolacrimalis)
Cavitas oris
Vstupem do dutiny ústní je rima oris, kterou vytváří labia oris. Dorzálně dutina končí přechodem do hltanu – isthmus faucium. Stropem je palatum durum et molle, spodinu dutiny ústní tvoří m. geniohyoideus a m. mylohyoideus. Postavením dásní a zubů je prostor rozdělen na dva oddíly: vestibulum oris a cavitas oris propria.
Ve vestibulum oris nacházíme papilla parotidea. Jedná se o vyvýšení na sliznici tváře v úrovni první horní stoličky, kam ústí ductus parotideus Stenoni.
Glandula submandibularis et sublingualis ústí na spodině dutiny ústní (cavitas oris propria) na párový hrbolek caruncula sublingualis.
Uprostřed zadního okraje měkkého patra vyčnívá uvula palatina. V oblasti isthmus faucium popisujeme dva oblouky – arcus palatoglossus (m. palatoglossus) et palatopharyngeus (m. palatopharyngeus). Mezi oblouky je sinus tonsillaris, ve kterém je umístěna tonsilla palatina.
Po snesení těla dolní čelisti lze rozpreparovat vrstvy spodiny dutiny ústní a struktury spatium sublinguale.
Spatium sublinguale
Do spatium sublinguale se dostáváme po snesení corpus mandibulae. Dno podjazykového prostoru tvoří m. mylohyoideus, laterálně je ohraničen dolní čelistí, mediálně pak svalovinou jazyka. Strop tvoří sliznice dutiny ústní.
Preparujeme zde glandula sublingualis nacházející se laterálně ve fovea sublingualis mandibulae (úponem m. mylohyoideus oddělena od fovea submandibularis, která se nachází laterokaudálně). Do dutiny ústní se žláza vyklenuje jako plica sublingualis. Vývody glandula sublingualis jsou ductus sublingualis major Bartholini (na caruncula sublingualis) a ductus sublinguales minores na (plica sublingualis).
Štěrbinou mezi m. hyoglossus a m. genioglossus se sem dostává a. lingualis a vydává při předním okraji m. hyoglossus a. sublingualis a dále pokračuje do svaloviny jazyka jako a. profunda linguae. Mediálně od a. sublingualis probíhá dorzoventrálně ductus submandibularis Whartoni a podbíhá n. lingualis. Kaudálně mezi glandula sublingualis a m. geniohyoideus jde n. hypoglossus a v. commitans n. hypoglossi.
Fossa temporalis a regio temporalis
a. temporalis prof. ant. et post., a. temporalis media
r. zygomaticotemporalis n. zygomatici
corpus adiposum buccae
pterion
Sneseme kůži a podkoží. Protneme fascia temporalis superficialis (fascia temporoparietalis), která kraniálně navazuje na galea aponeurotica a kaudálně přechází v povrchový svalově-aponeurotický systém (SMAS). Pod touto fascií nalézáme vrstvu vaziva. Vidíme a. et. v. temporalis spf., které kříží rr. temporales n. VII, doprovází ji n. auriculotemporalis. Vypreparujeme a. temporalis media, která se od a. temporalis spf. odděluje těsně nad arcus zygomaticus a zanořuje se do hloubky, prochází skrz fascia temporalis prof. a zásobuje tak m. temporalis.
Po odstranění řídkého vaziva vidíme bílou pevnou vrstvu – fascia temporalis profunda (dále fascia temporalis) pokrývající vnější povrch m. temporalis. Směrem kaudálně se dělí na dvě vrstvy, jedna se upíná do vnějšího povrchu arcus zygomaticus, druhá z vnitřní strany. Mezi těmito vrstvami nacházíme tukový polštář. Fascia temporalis pokračuje směrem k obličeji jako fascia parotideomasseterica. Protneme-li fascia temporalis, dostáváme se do fossa temporalis. Mezi hlubokou vrstvou fascia temporalis a m. temporalis vybíhá z regio buccalis corpus adiposum buccae Bichati (jeho processus temporalis).
Pod m. temporalis nalézáme a. temporalis prof. post. et ant. jdoucí z fossa infratemporalis (větve pars pterygoidea a. maxillaris) spolu s nn. temporales. N. zygomaticotemporalis přichází do fossa temporalis skrze foramen zygomaticotemporale, prochází mezi kostí a m. temporalis a cca 2,5 cm nad arcus zygomaticus proráží fascia temporalis a je rozptýlen v kůži.
Na lebce vidíme místo styku os parietale, temporale, sphenoidale et frontale – pterion (= punctum Sylvii), pod ním probíhá a. meningea media, která je v tomto bodě více zranitelná.
Regio parotideomasseterica
ventrálně: přední okraj m. massseter
kaudálně: dolní okraj ramus mandibulae
dorzálně: spojnice angulus mandibulae a předního okraje porus acusticus externus
Po odstranění kůže a podkožního tuku vidíme glandula parotidea. Dále je patrná aponeurotická část povrchového svalově-aponeurotického systému (SMAS). Glandula parotidea je spolu s m. masseter zavzata do fascia parotideomasseterica, která přechází v oblasti corpus mandibulae v lamina superficialis fasciae cervicalis.
Na předním okraji slinné žlázy vypreparujeme větve n. facialis, který se ve žláze větví (rr. temporales, zygomatici et buccales, r. marginalis mandibulae a r. colli). Větve n. facialis jsou nejprve umístěny pod fascií, poté ji prorážejí a dostávají se k jednotlivým mimickým svalům. Od předního okraje vychází (cca 1,5cm pod arcus zygomaticus) také ductus parotideus Stenoni. Stenonův vývod přebíhá přes m. masseter a proráží skrz m. buccinator do vestibulum oris.
Nad horním okrajem slinné žlázy nalézáme a. et v. temporalis spf. doprovázené n. auriculotemporalis. Tyto struktury pokračují do regio temporalis.
Odpreparujeme-li glandula parotidea, uvidíme a. transversa faciei (větev a. temporalis spf.).
V této oblasti nalézáme nodi lymphoidei superficiales (nad fascia parotideomasseterica) et profundi (pod glandula parotidea).
Zde můžete ověřit svou znalost struktur regio parotideomasseterica na pitevním preparátu.
Prostory hlavy a krku
Fossa infratemporalis
ventrálně: tuber maxillae
dorzálně: septum styloideum
mediálně: lamina lateralis proc. pterygoidei o. sphenoidalis, proc. pyramidalis o. palatini
m. temporalis
a. maxillaris + větve
plexus pterygoideus
m. pterygoideus medialis et lateralis
ggl. oticum
n. mandibularis + větve
chorda tympani
mízní cévy
corpus adiposum buccae
Fossa infratemporalis je označení pro jámu, která se nachází před septum styloideum mezi lamina lateralis processus pterygoidei a ramus mandibulae. Její dorzální část odpovídá označení spatium prestyloideum.
Do tohoto prostoru se dostáváme po snesení ramus mandibulae. Nejprve pomocí dláta odstraníme přední stěnu canalis mandibulae a uvolníme jeho obsah – vasa alveolaria inferiora et n. alveolaris inferior. Od mediálního povrchu dolní čelisti odpreparujeme svaly. Mandibulu vytneme v angulus mandibulae a v oblasti incisura mandibulae. Dáváme pozor na nervově-cévní svazek. Kleštěmi vyjmeme processus condylaris mandibulae.
Přichází sem a. maxillaris (pars mandibularis et pterygoidea), vydává několik větví a pokračuje do fossa pterygopalatina. První větví je a. auricularis profunda směřující kraniálně, může vydávat a. tympanica ant. (skrz fissura petrotympanica do cavitas tympani). Tyto větve jsou velice drobné a často nebývají vidět. A. alveolaris inf. je silná céva jdoucí kaudálně do foramen mandibulae. Dále v průběhu a. maxillaris odstupuje a. meningea media (nejmohutnější z větví pars pterygoidea) – směřuje kraniálně do foramen spinosum. Kraniálně směřují také aa. temporales profundae, které jdou do fossa temporalis. Odstupují zde také svalové větve a. masseterica a rr. pterygoidei. Poblíž tuber maxillae nalézáme a. alveolaris superior posterior, která dále pokračuje ventromediálně a dělí se do foramina alveolaria. A. buccalis jde do oblasti m. buccinator.
Skrze foramen ovale se do oblasti fossa infratemporalis dostává n. mandibularis. Jeho r. meningeus, se stáčí kraniálně a doprovází a. meningea media ve foramen spinosum. Nn. temporales profundi probíhají laterálně do štěrbiny mezi okrajem m. pterygoideus lat. a crista infratemporalis a stoupají do fossa temporalis. N. auriculotemporalis se odděluje dorzálně, obemyká a. meningea media a míří vzhůru před zevní zvukovod.Nejsilnější větví je n. alveolaris inferior, který probíhá po mediální ploše m. pteryogideus lat., dostává se do spatium pterygomandibulare a do canalis mandibulae.
N. lingualis jde zpočátku s n. alveolaris inf., ve spatium pterygomandibulare je uložen ventromediálně (zde se dorzálně přidávají vlákna chorda tympani), dále pokračuje do spatium sublinguale. Svalovými větvemi jsou n. massetericus a n. pterygoideus med. et. lat.. N. buccalis nalezneme mezi hlavami m. pterygoideus lat. a směřuje dopředu po m. buccinator.
V blízkosti foramen ovale vypitváme ganglion oticum.
Zde můžete ověřit svou znalost struktur fossa infratemporalis na pitevním preparátu.
Spatium pterygomandibulare
mediálně: laterální plocha m. pterygoideus medialis
laterálně: mediální plocha ramus mandibulae
dorzálně: glandula parotis
n. et vasa alveolaria inferiora
n. lingualis + chorda tympani
Do spatium pterygomandibulare se dostáváme po snesení ramus mandibulae. Jedná se o štěrbinu mezi mm. pterygoidei, kudy prochází ventromediálně nervus lingualis. Do hiatus mandibulae se zanořuje n. alveolaris inferior a vasa alveolaria inferiora.
Fossa pterygopalatina
kraniálně: facies maxillaris alae majoris ossis sphenoidalis
ventrálně: facies infratemporalis maxillae
mediálně: lamina perpendicularis ossis palatini
dorzálně: proc. pterygoideus ossis sphenoidalis
laterálně: fissura pterygomaxillaris
kaudálně: canalis palatinus major
ganglion pterygopalatinum
n. canalis pterygoidei
n. maxillaris + jeho větve
arteria maxillaris + její větve
přítoky plexus pterygoideus
s očnicí: fissura orbitalis inf.
s patrem: canalis palatinus major, canales palatini mionores, canalis pterygoideus
s nosní dutinou: foramen sphenopalatinum
s fossa infratemporalis: fissura pterygomaxillaris
s fossa cranii media: foramen rotundum
Vstup do fossa pterygopalatina je mezi processus pterygoideus a maxillou – fissura pterygomaxillaris, kudy se dostává a. maxillaris z fossa infratemporalis.
Pars pterygopalatina a. maxillaris zde vydává a. infraorbitalis (do fissura orbitalis inf.), kaudálně a. palatina descendens, která před vstupem do canalis palatinus major vydává a. canalis pterygoidei. Konečnou větví je a. sphenopalatina (foramen sphenopalatinum).
Vény doprovázející stejnojmenné arterie se spojují v plexus pterygoideus.
Skrze foramen rotundum se sem dostává n. maxillaris a dělí se na tři větve: n. infraorbitalis, nn. pterygopalatini, n. zygomaticus. N. infraorbitalis těsně před vstupem do fissura orbitalis inf. vydává rr. alveolares pro zuby horní čelisti. N. zygomaticus jde laterálně do fissura orbitalis inf.
Nalézáme zde ganglion pterygopalatinum.
Parasympatická vlákna přicházejí z ncl. salivatorius sup. (n.VII) cestou n. petrosus major ( -> n. canalis pterygoidei Vidii) a po přepojení zásobují gl. lacrimalis (cestou n. zygomaticus), glandulae nasales (rr. nasales post. – foramen sphenopalatinum), palatinae (n. palatinus major, nn. palatini minores) et pharyngeae (n. pharyngeus – canalis palatovaginalis).
Prochází jím sympatická vlákna z plexus caroticus internus cestou n. petrosus profundus (-> n. canalis pteryogoidei Vidii) pro m. orbitalis.
Spatium parapharyngeum
Spatium parapharyngeum je prostor po stranách hltanu, vyplněný řídkým vazivem. Stejně jako hltan, se i parafaryngový prostor nachází v hloubi splanchnocrania i krku – hranici tvoří septum styloideum. V oblasti splanchnocrania odpovídá označení spatium prestyloideum a je součástí fossa infratemporalis. Spatium retrostyloideum se řadí k prostorům krku.
Nazývá se také Riolanova kytice.
Spatium prestyloideum
kraniálně: basis cranii externa
dorzálně: septum styloideum
laterálně: mediální plocha m. pterygoideus med.
mediálně: stěna hltanu, fascia buccopharyngea
a. palatina ascendens
a. carotis ext. (ve výši collum mandibulae se dělí na a. maxillaris + a. temporalis spf.)
glandula parotidea, v. retromandibularis, větvení n. facialis
Spatium prestyloideum je prostor mezi hltanem a mediální plochou m. pterygoideus medialis, který je součástí fossa infratemporalis.
Spatium retrostyloideum
kraniálně: pars petrosa o. temporalis
ventrálně: septum styloideum
dorzálně: lamina prevertebralis fascie cervicalis
mediálně: přechází do spatium retropharyngeum
laterálně: mediální plocha m. sternocleidomastoideus
kaudálně: přechází do oblasti trigonum caroticum
a. carotis int., plexus caroticus internus, v. jugularis int.
n. IX, n.X,n. XI, n. XII
vasa pharyngea ascendenta, plexus (venosus) pharyngeus et vv. pharyngeae
truncus sympathicus + ganglion cervicale superius
Spatium retrostyloideum je párový prostor mezi septum styloideum a lamina prevertebralis fasciae cervicalis. Začíná od basis cranii externa (facies inferior partis petrosae o. temporalis) a tvoří vrchol trigonum caroticum.
Z trigonum caroticum přichází a. carotis interna, která se zde zanořuje do canalis caroticus, je doprovázena sympatickou nervovou pletení – plexus caroticus internus. Laterodorzálně ve foramen jugulare vzniká v. jugularis interna, pokračuje kaudálně. Z foramen jugulare také vystupuje n. vagus a dále pokračuje dorzálně od v. jugularis interna a a. carotis interna. Nalézáme také n. accessorius laterálně jdoucí k m. stenocleidomastoideus a n. glossopharyngeus. Skrze canalis nervi hypoglossi se do retrostyloidního prostoru dostává n. hypoglossus, pokračuje do trigonum caroticum, kde vytváří typickou kličku mezi v. jugularis interna a a. carotis interna a směřuje ke svalům jazyka. Podél stěny hltanu jde vasa pharyngea ascendenta.
Do v. jugularis interna se vlévají vv. pharyngeae, které vznikají z plexus venosus pharyngeus.
Z lamina prevertebralis fasciae cervicalis můžeme vypreparovat truncus sympathicus spolu s ganglion cervicale superius.
Regio cervicalis anterior
Regio cervicalis anterior se nachází mediálně od m. sternocleidomastoideus a je dále rozdělena na čtyři trojúhelníkové oblasti. Pro přístup ke strukturám této krajiny je třeba odpreparovat kůži a podkoží (vč. platysma) a lamina superficialis fasciae cervicalis, na jejímž povrchu se nachází ansa cervicalis superficialis.
Trigonum caroticum
laterálně: m. sternocleidomastoideus
kaudálně: venter sup. m. omohyoidei
arteria carotis communis, interna et externa, vasa thyroidea sup., vasa lingualia, vasa facialia, vasa occipitalia, vasa pharyngea ascendenta, nervus, hypoglossus, ansa cervicalis profunda, vena jugularis interna, vena thyroidea superior, společný kmen pro vena facialis, vena lingualis a vena retromandibularis, nodi lymphoidei jugulares interni
Tento trojúhelník je ohraničen laterodorzálně předním okrajem m. sternocleidomastoideus, kraniálně zadním bříškem m. digastricus a mediokaudálně venter superior m. omohyoidei. Obsahuje mimo jiné struktury vagina carotica a jejich větve, resp. přítoky.
Arteria carotis communis se nachází ve vagina carotica mediálně a na úrovni obratle C4 (tedy asi v polovině tohoto trojúhelníku) se dělí na a. carotis interna et externa. Vnitřní krkavice nemá na krku žádné větve a pokračuje dále ve vagina carotica k lebeční bázi. A. carotis externa z vagina carotica vystupuje ventrálně a vydává v této krajině několik větví. První ventrální větev, která v polovině případů vzniká ještě v místě bifurkace, je a. thyroidea sup. sestupující kaudálně k hrtanu doprovázená n. laryngeus superior – větví n. vagus. Druhá ventrální větev je a. lingualis, která je v místě svého odstupu charakteristicky zvlněná a mezi velkým rohem jazylky a zadním bříškem m. digastricus (angulus Beclardi) se dostává více do hloubky a do trigonum submandibulare. Těsně nad ní již v úrovni venter posterior m. digastrici odstupuje a. facialis, která dále probíhá přes trigonum submandibulare a pokračuje na obličej. V asi 20% případů tyto dvě tepny odstupují z a. carotis externa jako spoolečný truncus linguofacialis. Z dorzálních větví a. carotis ext. zde můžeme nalézt a. occipitalis s jejím r. sternocleiomastoideus, který někdy odstupuje samostatně. Mediálně, tedy zpoza a. carotis ext., odstupuje a. pharyngea ascendens.
V kraniální části tohoto trojúhelníku proráží na povrch skrz vagina carotica n. accessorius a n. hypoglossus, který dále vede povrchově od ní jako arcus n. hypoglossi. K dorzální části n. hypoglossus se přikládají vlákna radix superior ansae cervicalis profundae, která se posléze oddělují a zůstávají ve vagina carotica, aby se spojila s radix inferior a vytvořila ansa cervicalis profunda. Některá z těchto vláken doprovázejí dál n. hypoglossus a inervují m. thyrohyoideus a m. geniohyoideus. Dorzálně ve vagina carotica běží n. vagus, který v tomto trojúhelníku vydává n. laryngeus superior. V hloubce tohoto trojúhelníku se nachází truncus sympathicus.
Trigonum submandibulare
dorzálně: v. post. m. digastrici
ventrálně: v. ant. m. digastrici
glandula submandibularis, ductus submandibularis, vasa facialia, vasa lingualia, nervus mylohyoideus, nervus hypoglossus, nervus lingualis, ganglion submandibulare, nodi lymphoidei submandibulares
Tento trojúhelník je ohraničen bříšky m. digastricus a tělem dolní čelisti. V hloubi se nachází m. mylohyoideus, který tvoří jeho dno. Po jeho zevním povrchu běží nervus mylohyoideus. Zevně od m. mylohyoideus leží větší povrchová část glandula submandibularis. Její menší hluboká část, stejně jako vývod, se nachází kraniálně od tohoto svalu, tedy ve spodině ústní dutiny. Do žlázy vysílá větev kolem běžící arteria facialis, stejnojmenná žíla ji drénuje.
Dále se zde nachází nervus lingualis, který tuto žlázu inervuje a v jehož průběhu se nalézá ganglion submandibulare.
V kaudální části se nalézá nervus hypoglossus a arteria lingualis se stejnojmennou žílou. Dále se v této oblasti nachází skupina klinicky velmi důležitých mízních uzlin – nodi lymphoidei submandibulares.
Blízko začátku v. post. m. digastrici se nachází struktury prestyloidního prostoru, které mezi obsah trigonum submandibulare neřadíme. Ventrálně od venter post. m. digastrici probíhá m. stylohyoideus.
Trigonum submentale
kaudálně: os hyoideum
Tento nepárový trojúhelník je ohraničen kraniálně předními bříšky mm. digastricorum obou stran a kaudálně jazylkou. Dno tvoří mm. mylohyoidei. Obsahuje nn.ll. submentales a větev a. facialis – a. submentalis doprovázenou stejnojmennou žilou.
Trigonum musculare
Tomuto trojúhelníku se také říká trigonum omotracheale, je párový a jeho mediální hranici tvoří střední čára. Laterálně je ohraničen v kraniální části pomocí venter sup. m. omohyoidei a v kaudální části m. sternocleidomastoideus. Kraniálně se nachází jazylka a kaudálně incisura jugularis sterni.
Je překrytý lamina pretrachealis fasciae cervicalis, v níž jsou zavzaty infrahyoidní svaly a glandula thyroidea. Z trigonum caroticum sem sbíhá vasa thyroidea superiora a n. laryngeus superior. Zdola přichází a. thyroidea inf. a n. laryngeus recurrens. Ve střední čáře se nachází žilní plexus thyroideus impar. Za štítnou žlázou leží larynx a trachea a dále za nimi přechází hltan v jícen. Při horním okraji sterna ve spatium suprasternale se spojují venae jugulares anteriores jako arcus venosus juguli.
Do v. jugularis int. se zde vlévají žíly drénující hlavu a krk v poměrně variabilním uspořádání. Nejčastěji se zde vyskytuje v. thyroidea sup. a často společný kmen v. lingualis, v. facialis a v. retromandibularis. Kolem v. jugularis int. se nacházejí nodi lymphoidei jugulares interni, které patří mezi hluboké krční uzliny.
Regio sternocleidomastoidea
M. sternocleidomastoideus je obalený lamina superficialis fasciae cervicalis. Povrchově od ní se zde nacházejí senzitivní větve pl. cervicalis (n. auricularis magnus a n. transversus colli) a v. jugularis externa. Na povrchu i v hloubce se v této oblasti nacházejí lymfatické uzliny – nodi lymphoidei cervicales superficiales resp. profundi. Na jeho vnitřní ploše na přechodu horní a střední třetiny do svalu vstupuje n. accessorius.
Regio cervicalis lateralis
V laterální krajině krku, která leží mezi m. sternocleidomastoideus a m. trapezius, se nachází dva trojúhelníky oddělené průběhem dolního bříška m. omohyoideus.
Trigonum omotrapezium
kraniálně: musculus sternocleidomastoideus
kaudálně: venter inferior m. omohyoidei
Kraniálnější z těchto dvou trojúhelníků obsahuje povrchově v. jugularis externa a její přítoky a nervy vycházející z punctum nervosum. Více v hloubce probíhá n. accessorius k m. trapezius a po povrchu m. scalenus anterior probíhá a. cervicalis ascendens, v. vertebralis ant. a n. phrenicus. Kromě toho se zde nacházejí nodi lymphoidei cervicales superficiales laterales.
Trigonum omoclaviculare
mediálně: musculus sternocleidomastoideus
kaudálně: clavicula
Tento trojúhelník se na povrch těla projikuje jako fossa supraclavicularis major. Povrchově zde z trigonum omotrapezium pokračují nn. supraclaviculares a v. jugularis externa. Stejně jako na přední ploše m. scalenus ant. uložená trojice struktur (a. cervicalis asc., v. vertebralis ant. a n. phrenicus).
V hloubi tohoto trojúhelníku se nachází a. subclavia a některé její větve – kromě již zmiňované a. cervicalis ascendens jde o a. transversa colli a větve tr. thyrocervicalis (a. suprascapularis, a. thyroidea inferior). Dochází zde rovněž k soutoku v. subclavia a v. jugularis interna. Toto místo označujeme angulus venosus a vlévá se zde do žilního systému míza cestou ductus thoracicus vlevo a d. lymphaticus dexter vpravo. Nachází se zde také klinicky velmi důležitá skupina mízních uzlin nodi lymphoidei supraclaviculares – vlevo nazývané Virchowovy-Troisierovy. Plexus brachialis zde vydává některé větve pars supraclavicularis, např. n. suprascapularis.
Jako Erbův bod se označuje místo výstupu pl. brachialis. Bývá bolestivé při nervových poškozeních a kořenových syndromech a využívá se také při nervové stimulaci v rámci EMG vyšetření.
Zde můžete ověřit svou znalost některých povrchových struktur krku na pitevním preparátu.
Zde můžete ověřit svou znalost svalů krku na pitevním preparátu.
Zde můžete ověřit svou znalost tepen krku na pitevním preparátu.
Zde můžete ověřit svou znalost nervů krku na pitevním preparátu.
Zde můžete ověřit svou znalost žil krku na pitevním preparátu.
Fascia cervicalis
Tři listy této fascie (dříve nazývané také fascia colli) tvoří skutečné klinicko-anatomické hranice mezi jednotlivými prostory krku. Stejně jako některé tyto prostory kraniálně komunikují s topografickými prostory hlavy a kaudálně přechází do prostor mediastina, tak i jednotlivé listy fascie přechází ve fascie v oblasti hlavy a hrudníku.
Lamina superficialis fasciae cervicalis
Po odpreparování kůže a podkoží (vč. platysma – platysma a okolní vazivo jsou pokračováním SMAS na krku) nalézáme lamina superficialis fasciae cervicalis, na jejímž povrchu probíhají povrchové žíly a nervy. Ze žil, které jsou na preparátech většinou viditelné a identifikovatelné, je nutné jmenovat vena jugularis externa a vena jugularis anterior. Z nervových struktur zde najdeme všechny čtyři senzitivní větve plexus cervicalis. V regio cervicalis lateralis nalézáme nervus occipitalis minor a nervi supraclaviculares, v regio sternocleidomastoidea nervus auricularis magnus a v regio cervicalis anterior nervus transversus colli. Z oblasti úhlu dolní čelisti sem sbíhá ramus colli nervi facialis. Poslední dva zmiňované nervy zde vytvářejí ansa cervicalis superficialis.
Jako Jonášův příznak se označuje přenesená bolestivost tohoto bodu vpravo při afekcích žlučníku.
Prof. MUDr. Vratislav Jonáš, Dr.Sc. (1899-1969) byl významný český kardiolog a přednosta I. interní kliniky FNKV.
Povrchový list krční fascie se upíná na corpus mandibulae, kde přechází kraniálně ve fascia parotideomasseterica, obklopující příušní žlázu. V oblasti úhlu dolní čelisti je na několika místech zpevněný a tvoří lig. stylomandibulare a lig. sphenomandibulare. Upíná se dále na processus mastoideus a linea nuchalis superior, kde splývá s lig. nuchae. Je do něj zavzat m. sternocleidomastoideus a m. trapezius. Kaudálně se upíná na klíční kost a na manubrium sterni. V místě úponu na hrudní kost se dělí na dva listy upínající se na přední a zadní plochu manubrium sterni. Prostor mezi nimi je označován spatium suprasternale a nachází se zde propojení v. jugularis anterior dx. et sin. – arcus venosus juguli. Dále je přichycený na os hyoideum, díky čemuž si krk zachovává svůj tvar.
Lamina pretrachealis fasciae cervicalis
Tento list krční fascie se kraniálně upíná na jazylku a kaudálně volně přechází do fibrózního perikardu. Laterálně se rozštěpuje a tvoří vagina carotica a spojuje se s lamina prevertebralis fasciae cervicalis. Jsou do něj zavzaty m. omohyoideus, m. sternohyoideus, m. sternothyroideus a m. thyrohyoideus. Dále obklopuje štítnou žlázu, na jejímž zadním okraji se spojuje s vazivovou blánou pokrývající hrtan s průdušnicí a hltan s jícnem. Laterálně od m. omohyoideus není vytvořen.
Lamina prevertebralis fasciae cervicalis
Nazývá se takto krční úsek fascie pokrývající přední plochu obratlových těl (a na ní lig. longitudinale anterius) a m. longus colli od lebeční baze až do hrudníku, kde splývá s fascia endothoracica. Ventrálně přechází ve fascia alaris, přičemž někteří autoři tyto dva názvy fascií zaměňují. Laterálně přechází ve fascii konstriktorů hltanu, která dále přechází na m. buccinator a nazývá se fascia buccopharynea. Mezi fascií na hltanu a na obratlovém těle je řídké vazivo obsahující mízní uzliny, nervový plexus pharyngeus a cévy ve spatium retropharyneum. Po bocích obratlových těl je tento list zdvojen a mezi listy probíhá truncus sympathicus.
Spatium retropharyngeum
ventrálně: zadní stěna hltanu
dorzálně: lamina prevertebralis fasciae cervicalis
Spatium retropharyngeum je úzký prostor jdoucí od basis cranii externa (pars basilaris ossis occipitalis) do mediastinum superius mezi hltanem a m. longus colli, resp. jejich fasciemi. Ventrálně popisujeme fascia buccopharyngea, dorzálně lamina prevertebralis fasciae cervicalis.
Prostor můžeme rozdělit průběhem fascia alaris. Pak vzniká ventrálně od fascia alaris vlastní spatium retropharyngeum, které je kaudálně zakončeno splynutím fascia alaris s fibrózním perikardem. Prostor mezi lamina prevertebralis a fascia alaris bývá označován jako „danger space“.
Mezi řídkým vazivem nalézáme v tomto prostoru nervový i žilní plexus pharyngeus, dále nodi lymphoidei retropharyngeales a rami pharyngeales arteriae pharyngeae ascendentis. Lamina prevertebralis je po bocích obratlových těl zdvojená a mezi jejími listy probíhá truncus sympathicus.
Někteří autoři jako lamina prevertebralis fasciae cervicalis označují i fascii obalující svaly, které se nalézají dorsálně a laterálně od páteře, tedy mm. scaleni, m. levator scapulae a mm. dorsi proprii.
Lamina pretrachealis et prevertebralis společně ohraničují spatium paraviscerale. Kaudálně navazuje mediastinum. Prostor je vyplněn řídkým vazivem a obsahuje cévy a nervy zásobující štítnou žlázu a hrtan. Nachází se zde krční nervově-cévní svazek ve vagina carotica. Na povrch se promítá jako trigonum caroticum. Kraniálně pokračuje jako spatium retrostyloideum.